Pohled na Lofoty
Jako jeden z prvních popsal své dojmy z Lofot Bjernstjerne Bjernson v roce 1869. Jako skoro na každého, i na něho zapůsobilo souostroví, když se k nim pomalu přibližoval plachetnicí: „Lofotské pohoří začíná modrat. Nevím co jest krásnější, vidět je zdálky jako tmavě modrou ucelenou hradbu s tisícem věží, blýskajících se na slunci, kam až oko dohlédne, nebo nechat je na sebe působit matoucím způsobem, kdy se jeden vrcholek sklání k jinému před ním i za ním, a noří se ve vodě jako hrající si velryby, nebo křičící ptáci, anebo pomalu se k nim přibližovat a vplout do otevírající se hradby, na které se pomalu zvýrazní každý vrcholek, jenž jest divočejší než ostatní.„
Souostroví se rozkládá při severozápadním pobřeží Norska 200 km za severním polárním kruhem. Tvoří je 7 hlavních a mnoho dalších drobných ostrovů. Největší ostrovy jsou (z V) Austvagey (526 km2), Gimsey (46 km2), Vestvagey (411 km2), Flakstadey (110 km2) a Moskenesey (186 km2). Souostroví je zakončeno ostrovy Vorey a Rast, které jsou obklopené ještě menšími ostrůvky a skalisky. Od pevniny jsou Lofoty odděleny Vestfjordem, zatímco západní břehy omývá Norské moře. Lofoty mají plochu 1227 km2 a hlavním městem je Svolvaer.
Lofotské souostroví patří mezi nejstarší hory na světě, vznikaly před mnoha milióny let a jsou vulkanického původu. Základ tvoří syenit, žula, magnetit a rula. Typický hornatý vzhled vtiskl Lofotům ledovec. Dnes se někdy mluví o Lofotské zdi. Podle legendy je vytvořil bůh Thor, aby z nich měl dohled na všechny rybáře. Mnoho lofotských vrcholů má svojí vlastní historii - např. Vagakallen je hora okouzlujícího obra.
Ostrovy byly osídleny asi pře 6 000 lety. Dobu kamennou obyvatelé přežili lovem na moři i na souši. Na ostrovech tehdy rostly hojně borovice a břízy. Běžnými zvířaty byli jeleni, medvědi, sobi, rysové a bobři, v moři pak ryby, tuleni a velryby. Zemědělství bylo rozvinuté velice brzy. Obilí se pěstovalo na Lofotech již před 4 tis lety.
Ve vikingské době zde byla sídla různých náčelníků.
Na ostrově Vestvagey byla objevena největší vikingská hodovní síň ve Skandinávii. Rozměry jsou 8,5 m šířka, 83 m délka.
V současnosti je síň součástí vikingského muzea Lofot v Borgu, které bylo otevřeno v r. 1995.
Rybářství na Lofotech brzy získalo na významu, proto král Estein nechal v r. 1103 postavit kostel ve Vagan. Kolem r. 1120 nechal dále postavit velkou rybářskou chatrč, která je zmiňována v ságách. Rybí produkty jsou vynikající.
„Bylo to tak, a zůstane to tak. Jestli se nám tresky vyhnou, co nám pak zůstane?„ - ptal se básník Petter Dass. „...a během 4 dní jsme jedli bez jakékoli změny.„ - napsal benátčan Pietro Querini v lednu 1432. Se svojí posádkou se plavil z Kréty do Flander. Ztroskotali a octli se přímo na dnes neobydleném ostrově Sandey blízko ostrova Rest a zde je od smrti hladem zachránily ryby. Po nějaké době je nalezli místní rybáři a na jaře je již zotavené odtud odvezla loi naložená treskami. Querini byl bystrý pozorovatel a jeho popis života rybářů z ostrova Rest se stal jedním z nejdůležitějších pramenů umožňujících poznání běžného života v těchto severských končinách.
Ve 14. stol se ostrovy dostaly do závislosti na německé hanze a později na jejich norských dědicích reprezentovaných významným opěrným bodem v Bergenu.
V 60. letech 19. stol. začala velká migrace sleiů do okolních vod, která se stala mocným impulsem hospodářské prosperity a znamenala příliv nových obyvatel. Tím byl položen základ dnešního osídlení.
Na Lofotech žije 24 500 stálých obyvatel, což při celkové rozloze 1227 km2 představuje hustotu zalidnění 20 obyvatel/km2, což je vyšší než přinášejí statistiky pro celé Norsko. Zde více než jinde se projevuje Golfský proud, který jednak otepluje zdejší klima a jednak láká hlavní tahy ryb a tak je dnes oblast kolem Lofot jednou z nejdůležitějších rybolovných oblastí ve světovém měřítku.
Lofoty se rozkládají kolem 68. rovnoběžky a jejich zeměpisná šířka tak odpovídá centrálnímu Grónku nebo severní Aljašce. K nejstudenějším měsícům patří leden a únor s teplotními průměry pouze 1 °C, zatímco v červenci a v srpnu dosahují 12 °C. Bohaté srážky se objevují poměrně rovnoměrně v průběhu celého roku, přičemž nejdeštivější bývá období od září do prosince a nejsušším měsícem červen.
Klimatické podmínky umožňují rozvoj zemědělství, (kromě rybolovu) zvláště chovu ovcí a skotu, proto se tu vyrábějí výborné sýry, které jsou známé po celém Norsku.
Ostrovy jsou propojené mosty nebo tunely, které byly postavené teprve nedávno. V roce 1963 král Olav otevřel Lofotskou cestu a položil pamětní desku v Hamney. V r. 1992 je silnice E10 prohlášena za cestu krále Olava . Vzdálenost Svolvaer - A činí 134 km.
Vogan
Ostrov Vogan má plochu 477 km2 a žije zde 9380 obyvatel. Hlavním městem je Svolvaer, který se rozkládá na Austvagey, Gimsey a dalších několika menších ostrůvcích.
Svolvaer
Svolvaer je hlavní město Lofotského souostroví. Je to centrum administrativní jednotky Vagan. Má 4 120 obyvatel, ale v době rybářské sezóny (únor duben) se počet zdvojnásobí.
Od r. 1647 je to obchodní centrum, přístav od r. 1918. Nad městem se tyčí vrchol Svolvaergeita (589 m), která byla zdolána poprvé v roce 1910.
Lze odtud podniknout asi tříhodinový výlet lodí po Trollfjordu, který je velmi úzký (jen 150 m) a obklopený vysokými a strmými štíty.
Kunstnernes je výstavní budova z let 1952-3, kde jsou vystavena umělecká díla čerpající náměty z Lofot. Nejvýznamnější je obraz Bitva v Trollfjordu od Gumara Berga. ...více »